Pohled zabíjí

Tvá kůže hřeje jako sluneční paprsky
Pálí jako oheň svíčky
A pálí tvůj pohled, kterým se na mě díváš
I ten, co skrýváš pod svými víčky
Dotýkám se tě jen, když spíš
Zlehka a jemně, abys nevěděl nic
Mluvím k tobě, když mě neslyšíš
Chci ti toho tolik říct
Ale chci to říct tomu, kým jsi byl,
když jsme se poznali
Vzpomínáš?
Tvé plameny rozehřály
srdce v mém chladem otupělém těle
Vše bylo intenzivní a vřelé
Dotýkal ses mě
pořád a kdekoli
Když tě nevidím, tak to nebolí
Proto se na tebe nedívám
Když se dívám, pocitu zoufalství
a osamělosti podléhám
Dotkni se mě
Obejmi mě,
jak jsi to dělával
Tolik jsi o mě stál...
Až to teď ani k uvěření není
Jak se lidé mění...
Jen mně se pořád klepou kolena,
kdykoli se na tebe podívám
A sucho v ústech mám
A třese se mi hlas
Pořád mě prostupuje láska,
co mi tiše a pomalu láme vaz
Pohled na tebe mě zabíjí
Tak nenuť mě otevřít oči
I teď, když spíš,
mohla bych z okna skončit
v zajetí smyslů a emocí
Pohled na tebe zabíjí
jen proto, že to necítíš...