Modrý chlad: Na tmě

Zítra
mi spočítáš tíhu kouře
než se skloním k zoufalství

než netečně zpopelavím

..
z melodie
co něžně stála
a ráda chřadla
na rysech nocí ostrých hvězd?

Kdo poví?

Héééj! Nač ten souboj?!

Vždyť růže nekvetly
ani pro osudovou
natož pro tebe za řekou!


Probouzím dálky od domova
a v klínu iluzorně průsvitných
cítím jak chutná nicota

Znenadání
roztančila pro tebe modrý chlad!

Odveď ty luky na ciferníčku domů
zítra spolu letíme

do šťastna
a buď můj..
barevný vodopád


Dívám se - už spíš sama
ve své ledové posteli

Bude nejlepší nechat tě
oblečenou a zamčenou svým srdcem
ať netušíš..
jednou tě zase opustím
na cestě bez
citových zavazadel
i bez klíče
chtěla bys mne vzít do ohně?

Kdepak nemáš na šanci holky z modrých kaváren

dívám se na štíhloučký poodhalený krček
skrze plamének
přisuzující tvému tělu lehce
čarovné tvary za zrcadlem

Za chvíli
půjdu.. k tobě?

Nikoliv!

k vodě
jako vždycky
odevzdám se dešti hvězd
nebo ještě
uniknu bledulkám na střepech
naposled
v extázích svých rosných sól
a potom
být bílý potok? - a muset poslouchat ji
dodržovat vodní řád
zakáže mi básnění proti proudu k prameni
nechá mne spát
v akváriu
s rybou
nebo mi dá
řetězy
uvězní do boudy se psy a donutí v koutě klečet
v melancholii
v žalu
spoutá moje křídla
v kleci
si mě nechá hladovět
a budu? muset více trpět?

Ne!

Nikdy!!!

Jen ať choulí se sama pod dekou přání
Jen ať drápky snů sjíždí po černých kozačkách vin
a básní dál
aby se chvěla
a vyprávěla
kdo z ní udělal razdva modrý chlad!

-

Lhát básnířko
i když jsi byla stín?

i když jsi jiskřičko spala v jeho náruči
kdysi na nádraží

Na těch lavičkách ujetých vlaků
opilá mangem madness
rozlučkových koktejlů
všech bývalých pukačů s tepem

Je to pryč!

Ano.. mám zase na výběr?
já?
vedu sebe - černého koně s handikepem
Vlevo s anděly na trati
Vpravo s holkou nesmělých co se chce najít
a již nepatříme na dětské hřiště.. ve školce u slavíčků
s kolotočem
s houpačkou a pískovištěm
s bábovičkami
a trochu roztrpčeným rtem z rozbořených hradů a zámků

teď jde o to
kam přehodí výhybku?
Nevíš?

Snažím se najít
něco
co mne navždy vykolejí

Něco abych se konečně vrátil
k obrazu..
a taky aby to nebylo vůbec na prodej

Šarlatová síla nepůsobí spáry na řece
když nazouváš jinde černé brusle labuti
a natahuješ svoji maličkou dlaň

Je dobře - v jinotajích mě nepřečteš a i kdyby
zlá roztoužená
cizinko..


Je dobře - Ne proto že stále ve mně duníš
a pálíš

všechny barvy tvé duše
souzvučně navlíkané noty
pohřbívače ticha
utíkající k mořím
se stroboskopem ideálních plážových krásek..

Jistěé!

Měly zůstat navždy u medůzových tabu
nebo ve vraku rezivět na dně

Omotán chobotnicí strachu se mi z nich nedýchá
a nejsem pro tebe plankton
v nádobě co líbá u křehké stěny
otisk propocené blůzky
lovkyně šepotání z úsvitů

Napadlo tě vůbec někdy
že duše básní je kytarou brnkající na struny
blízkého srdce?

-

Připomínej mi to klidně dál
když nechávám slova jak meče uvězněny
A z mečů nelze vody pít
Ani ze rzí kovy smýt

Proto jsem před koncem

z mého uzlíčku zbytečné existence
přes portrét -

přes tvoji tvář
- smyslnou jemnou -

nedokázal darovat světu
dívčí nevinnou něžnost a vášeň

ač jsem tě mohl mít blíž
a najít skrýši jas..

nechal jsem ochablé ruce chycené
za zápěstí omotané dosti pevně
přibité k bouřkovému nebi
s voláním o pomoc
dávno zmizelého slunce

zatímco dvě světélkující hvězdičky
se úspěšně pokoušely tmou
o spojení v horizontále
s pulsujícími pohyby?

Ty.. mlčící Lásko
můžeš přijít
až vyhasnou v řece mého šílenství
pomstychtivé ohně
až po...

vždyť dobře víš
sůl tisíc let nehoří
a stopy vůně umořím v metaforách
dočista tmavomodrej rozežranej
před reinkarnací výkřiků

šeptej
kdo nazve modrý chlad jménem...

Lásce..
v životě..v pravdě až... sobě někdy vzpomeneš!

večer
než půjdeš spát

pomni ve světě modravém
Tebe kdo mívá rád..kdo miluje nebojí se ničeho..

a já se někdy bojím sám sebe
ve svých sopečných náladách
na tenkým ledě
jsem emocionální duben
a hodný jsem na Tebe milovaná
jen když sním o slunci

co s tím?

snad to způsobil modrý chlad
měsíce
když jsi byla vodní past
v níž ohně
a teď nevíš
jestli je to dobře nebo špatně

jsi loď na hladině
na tmě