Ty a já

Strach drží tě dál od mého těla,
marně se snažíš ovládat.
Proč? Vždyť i já bych to chtěla.
Tebe mít, vedle tebe stát.

A pak vždycky promluvíš o ní,
oba víme, že je to jen přesvědčování sebe.
Tvůj rozum ten nesmysl roní,
vždyť chceš mě a já tebe.

Tak podlehni přece, nebraň se lásce,
že se bojíš, abych ti neublížila?
Nedokázala bych tě zranit tak nízce,
na věky bych se ti slíbila.

Bojíš se, abych nehledala srovnání,
že prý mi jeden partner v posteli nebude stačit.
Ale já věřím, že pro mě lepšího není,
i když na tebe nechci tlačit.

Nechápeš, že jsem čekala na toho pravého,
se kterým budu spokojeně do konce života.
Nechci pak hledat žádného jiného,
ale nechci na tom být nějak bita.

Vždyť oba víme, že mě bys měl radši,
tak si nenamlouvej nějaké blbosti.
Ublížení bude daleko větší,
budeš uzavřen v hrozné pasti.