Bez iluzí

Chtěl jsem jít do světa a najít poklady,
promluvit ke skalám, aby se otevřely.
Na státních hranicích vzali mi doklady
že jsem prý na Čecha přespříliš smělý.

Chtěl jsem být básníkem, o štěstí verše psát
a kousek radosti lidem do žil vlít.
Rozhodli raději mou sbírku nevydat,
že bych prý neměl přespříliš snít.

Chtěl jsem jít do vlády, za pravdu bojovat,
stát se tím zástupcem národa hlasu,
stranou mě odvedli, že nebudou mi lhát
- bude to pro mne jen ztráta času.

Tak sedím doma, zapnutá televize,
poslouchám lidi, jak každý nadává,
že v Čechách vládne permanentní krize
a vláda už to pár let moc nezvládá.

Říkam si tedy, co se mnou bude
a jestli se to vůbec vyplatí
zůstávat tu, jenže ono všude
vládnou jen zlí a taky bohatí.

A tak se asi taky přidám k davu
a budu na ten život jen klít,
to nám jde nejlíp. Jen nevystrčit hlavu,
ať máme aspoň relativní klid.