Proč to tak musí být?

Nálada mizí někam pod bod mrazu...
Pocity jak na okraji srázu...
Vše se propadá do temnoty...
V uších zní oblíbené písně noty..
Smutek se snáší na víčka...
Slzy skrápí brýlí sklíčka...
Derou se ven
a ptají se jen:
"Proč to tak musí být?"

Duše bolí, pláče...
Jak z hnízda vypadlé ptáče...
Srdce je rozervané na kusy...
Naivita se Ti hnusí...
Bolest dělá krvavé šrámy...
Nezahojí se už ty hluboké rány...
Však jen jizvy zůstanou
s otázkou nevyslouvenou:
"Proč to tak musí být?"