Cesta za štěstím

Jsem jako dítě,
objevujíc svět,
padám abych vstal,
splétám si záchrané sítě,
jsem divný pavouk, tam a zpět...
Kdo kyvadlo osudu rozhoupal?

Snad vítr ve vlasech,
kráčím si po svých cestách,
ztrácím se,
modravý stín na tmavých zdech
Po kapsách všecky krásy světa
bliští se
jak rosa na křídlech, na miskách vah.


Naklání se a co je těžší,
nést tíhu osudu nebo strach,
jsou slepé stezky, kudy pěší
s krůpějí naděje v přítmí řas kráčí ve slotách.