Samoty

Záříš jako nezbedné sluníčko,
dívko z hedvábné nevábné uličky,
má zlatá a spanilá holčičko,
jaképak dneska sis ušila šatičky...?

Kolik dřiny jsi dala do šití,
kolik dní jsi nejedla a nespala,
kolik ti z života uteklo nití,
kolik samoty k sobě domů jsi pozvala...?

Aniž by si řekly o sklenku vína,
ty jsi jim dala na výběr francouzské Chance,
teď opíjí se všechny, jedna druhou objímá,
dávají se do tance - bez špetky nonšalance.

Nenech se přemluvit k tanci,
máš daleko k jejich psanci,
nenech se pohltit samotou,
máš na víc než žít s nahotou...

...duševní, která nic neskrývá
zato smůla na ní ulpívá...


Jako špína na hadru,
tak dokud je čas,
běž raději k psychiatru.

Nebo přijdou zas.


A už nebudou tak přátelské.