V mrazu popálená o všechny šance...

Popálená o všecky šance
večer co večer starší
a chladný víc a víc
a také nedočtená
jednou
dvakrát
x krát
a zase tady strašící
myslím že píšu hodně nejasně
ale na tom nezáleží
neboť já už tak i žiji
a tato celá noc je chladná
nemající v sobě ba ani jinde
hlouběji
jiskřičky nadějí

nedá se nic dělat startuji svou
životní etapu
a doufejme že poslední
pěkně si to užiji
své čekání
až do smrti
a pak snad budu zachráněn
a vysvobozen
z této netečné doby

ale proč bych vlastně měl být?

mne zmrzlého nic nebolí
v první moment
necítím ani popáleniny na duši
ale jakmile se do duše začne vracet láska
bolí to
bolí ty ruce v mrazu
nebo vzít mne ze světa do světa nového
vzít mne tam ne jako člověka ale jako chvilkovou věc
na hraní

poznat se mnou zklamání
a vrátit mne zpět
tam kam patřím
do mrazu

protože v mrazu
neproniká ani pomalejší záchvěv lásky
neproudí krev ke konečkům prstů
nezáří andělská ke konci popálené duše
a já se již ani neptám
smím-li spatřit aspoň okamžik svitu skrze mračna