OBĚTÍ

Enkláva tvého osamění
a malinkaté průsvitné části
jako teplé vjemy
když kráčejí prsty po kůži
tak bílé jako kus mramoru v cítění
a obrazotvornosti v územní součásti
jako skryté vady a šlemy
co tak houževnatě pruží

v té nedosažitelné zářící diamantové nocí
a přes odstíny černé a šedé
jsou nepatrné souzvuky
naších vlhkých rtů
jako slzavý šepot půlnoci
co vášeň do obětí vplete
jako rozpuštěné shluky
které tvými prsy pnu

a je to tak nádherné
a tak dokonale pravdivé
v té dynamické melancholii
průzračné ctižádosti okamžiku
když vzdechy niterné
jsou k nám tak milosrdné
v nekonečné euforii

než z chtíče vystřízlivíme
a do hávu rána procitneme
protože možná…..bolest nebolí
a i když to dobře víme
tak láskou nabudeme
a pak rozpustíme se v aleji soukolí.