Když zavřu oči...

Venku voněl dech i naděje
nocí včerejších
Ty roky vmačkám do listí,
co k ránu padat začíná..
Chladná něžnost podzimu
koluje mi v krvi
..každý rok..

Chtěla jsem usnout
a zapomenout na dojemná slova
I na jemnost Tvojí kůže

Sedím a vyprávím si,
se svými zbytečnými sny,
o krajině světlých momentů
O květinách, v noci ve větru
..žiju

Všechno..jen ne tu realitu,
po které tak tíhnu jako
ryba po vodě
Pluju..splívám s proudem
jednoho océanu..v davu
všech forem života
Slyším své démony odcházet
a snad slza mi i stekla
A pak..začal déšť,
co připomněl mi smutek

Smutek mého osobního pekla

Stojím v děšti,
a ta voda padá k zemi
po obrysech mého těla
..stéká mi po kůži,

bere s sebou..všechen ten strach,
bolestivý pád i nezkušenou lítost,
a zanechává ve mě jen ..

den..plný pouště a slunce,
kdy snad..konečně..

stanu se oázou svého bytí