Kat

Na kolena jsi mě srazil pěstí,
okovy dal na zápěstí.

Dnes mne ještě objímáš, 
však zítra do rakve  přikováš. 
Už na hřbitově pro mne místo máš
a brzy mne tam pochováš.

Do země díra, pětadvacet stop, 
už dnes mi kopou hrob.

Že nemilovala jsem, pořád spíláš,
v koutě leží bílý rubáš.

Prostý a leží tak výhružně,  

jak by říkal - nač přepych, když půjdeš do země?

Kat s nabroušenou sekerou,  

přesekne pak šíji mou.

Svítá, na záchranu je pozdě již,
vzdyť na hřbitově už mám kříž.

Po vlasech pohlazení,
poslední políbení...
Už nezbývá než na kolena srazit, odhrnout vlasy a tít, 
ten kdo nemiloval, nemá právo žít...

Kat napřáhnul se a ťal, 
s jakou grácií mi život vzal. 

Bílý rubáš, rakev černá, 
byla to jízdenka jednosměrná...