Nesmyslné kroky v trávě

Nahlížím na svou minulost,
jakoby nebyla ani má
Drahý Bože, občas ji proklíná,
ta část mých dalších zítřků,
zdá se nevinná
Dostanu se sama sobě pod kůži,
ne vážně, je mi zima..
Zas si pamatuju sen z noci,
jakoby mi nestačil život sám
Pane jo, těch obrazů,
a já nemám čím je malovat
Ten šmrnc mi brní ještě v prstech
Okouzlující slova
vtiskla se mi do paměti
Kávu uvařím dnes slabší,
i pro Tebe rybko
Nechala jsem Tě plnynout s časem
A co nemělo smysl vzalo moře
Tancuju tiše a nehybně
v zajetí světa..
Má duše píše s každým krokem
věty bez stylu a vtipu
Tak co tu ještě dělá,
ta moje iluze složená z květů,
i černých světů jsem ochotná
se vzdát
Poodstoupit trochu stranou
Chtít věřit životu,
ne za každou cenu se usmívat
do davu..do prázdna..
Otočit se proti proudu..bolí
Nechat život projít kolem,
sesbírat dramata do košíku,
a vyměnit stuhu za zármutek

Prožít se v hudbě..

Stát se růží, tentokrát s trny
Nevážně rozpustit se do čaje
Ukončit báseň slovy třeba o nahotě
Není čeho se v ní chytit
...tak tiše..
nejspíš ještě zraje..