UŽ NETRPÍŠ HVĚZDÁŘI

Holubice na rameni
náhrobního kamene
střeží tvou duši
hvězdáři
řeka v tepnách tvého srdce
už sice nepramení
ale tvou vůli žít nezapomene
i když slzy hedvábí suší
zmuchlané v ruce

je mi to tak líto
tis tak mladý
jako první den nového roku
ještě pořád v uších zní to
jak stáli tu řady
ve špitavém monologu

snažili se pochopit
proč je tak tenká linie
mezi životem a smrtí
člověk přece nemůže si ji podrobit
a nakonec sám shnije
v té hluboké prázdnotě kde už netrpí.