Ztracený poutník

Putoval mnoha městy,
o dobrý život se snažil,
tam potkal se sty,
lecos si zažil,
jen jedno ne...
ztratit se na cestě

Najde cestu zpět?

Možná ano, možná ne,
severní vítr někdy cestu listím zavane,
a srdce ochladí
bušení zpomalí
skoro ho zastaví

Kolem té pěšiny chodil již několik let,
nikdy však svou niť neztratil,
podivný pocestný zkratku mu poradil,
už nemůže zpátky, musí jen v před

Byl by vám o tom pověděl několik vět,
jeho však pohltil mrazivý svět,
myslíte hned,
že se tam s jejím pohledem střet?

Možná ano, možná ne,
severní vítr někdy cestu listím zavane,
a srdce ochladí
bušení zpomalí
skoro ho zastaví

A tak v borovém lese,
nedaleko rybníka,
k zemi se snese
tělo znaveného poutníka

Jeho tělo chlad a mlha zakryje
mráz do těla ledové drápy zaryje,
obraz se rozpyje,
a tam kdesi v polospánku,
spatří vílu, vázajíc své vlasy do copánku

V němém úžasu sleduje,
a všechnu tu krásu co zledu je,
hluboko do srdce ukryje
tak aby na vílu nikdy nezapomněl

Povede se mu to snad?

Možná ano, možná ne,
severní vítr někdy paměť odvane
a srdce ochladí,
bušení zpomalí
skoro ho zastaví

Tělo chladem slábne, však cosi uvnitř hřeje,
na zrmzlé hladině mrazu třpyt,
víla ho sptařila, na něj se směje
opouští mlžného závoje kryt
a kráčí směrem k muži

Na nohy také poutník vstal,
zmrzlé tělo rozhýbal,
dopředu nebo zpět?
Nový nebo starý svět?

Tajemství láká, není cesty zpět

Muž poslední hráz překročí,
jeho boty po ledu k víle vykročí,
neslyší praskání
krása ho ohromí
při šestém kroku,
již spatří svou tvář v jejím oku,
a led se prolomí

A tak poutník svědomí zpytuje:

Putoval jsem mnoha městy,
o dobrý život se snažil,
potkal se sty,
lecos si zažil,
jen jednu ne...

Poutník se svého srdce ptá, bylo to zbytečné?

Možná ano, možná ne,
severní vítr někdy cestu listím zavane,
a srdce ochladí
bušení zpomalí
a pak ho zastaví

Poslední jeho přání bylo,
než se srdce zastavilo,
aby ho nový svět pochopil,
a starý mu odpustil...

protože poutník už teď ví,
že sejít z cesty se nevyplácí

nebo ano?