Pyrotechnik bez rachejtlí

Pyrotechnik bez rachejtlí

Křičíš o pomocnou ruku.
Prsty natahuješ do prázdna.
Žalem máš zkroucenou tvář.
Vždy Ti chyběla svatozář.
Svaly se napínají z posledních sil.
Vzpomínáš?
Tehdy jsi ještě žil.
A ve skrytu duše o ní snil.
Nejsi nic,
jen pouhý stín minulých dob,
holýma rukama kopeš svůj hrob.

Každé ráno se probouzí,
Do samoty, do nicoty,
Vyčkává, jestli se někdy ukážeš…

Postavil sis kolem sebe pevnost.
Nic k Tobě jen tak neprojde.
Svět Tě míjí a mění se Ti před očima.
Budeš zapomenut, jedna velká lež,
a na pohřbu budou střílet tvé rachejtle.