Záhada

Nechápu tě, pro mě záhadou zůstaneš,
vždy odemě pomocnou ruku dostaneš,
někdy chováš se jak ten vůl,
jednou už vyrval si mi srdce půl,

je to dávný čas co jsi můj byl,
když nos vzhůru ti obličej kryl,
jako společenský typ působíš
a někdy prokecneš se, že o mně sníš,

vím, že věříš si docela dost,
tys chodil s ní a byla to kost,
ale přemýšlej o hrdosti své,
když pýcha s rozumem tvým se stále pře,

výbušnou povadu ty sem tam máš,
přitom jako fajn kluk se zdáš,
tak rozmysli si co vlastně chceš,
ať nezdobí tě jenom lež,

zapomeň na mě a dej mi sbohem,
už nechtěj si užít za dalším rohem,
uvědom si že jsem člověk jako ty,
vždyť já tě znám jako svý boty, tak proč ty drahoty???