Pod okapem...

Sedím se ve tmě pod okapem,
studená voda za krk mi kape.

Sedí se mi tu dobře,mám svůj klid
problémy zde není těžké za hlavu odhodit.

Už unavujou mě ty věčné hádky,
kéž bych mohla jako malá zpátky do pohádky.

S hlavou v oblacích chodila jsem vždy,
přehlížela kopance a nepravdy.

Ale teď už k tomu nemůžu být slepá
musim se tvářit bůhví jak už nejsem velká.

Každý hází svoje problémy na mou hlavu,
chce poradit, utěšit -né se ztratit v davu.

Už mám všeho plný zuby
a z té ledové vody mrznou mi údy.

Musím vylézt ze své skříše pod okapem,
a říct jim DOST - ovšem málo kdo to chápe!