Zamyšlení

Netušíc a v hlavě majíc jiné myšlenky,
co zápasí neustále s realitou
a pohlížejíc do prázdné sklenky,
svou hlavou tímto zapeklitou.
Není radno tyto řádky číst,
není radno slyšet zvuk těch míst,
které dávajíc sílu a energii
pro ty, co milují, pro ty, co žijí.

Ač krev svou oni prolili
v boji se životem,
se smrtí blízkých s prokletým osudem.
Nadarmo nešlap svou cestu trnitou,
kupředu jdi a neohlížej se,
vždyť tou svou duší zabitou
prochází stesk,
Tys nemohl ji ublížit víc,
než mohlo být,
teď jen ticho a nikde nic.

Tak prázdná je duše,
tak prázdné je srdce,
ač zapomenout by se chtělo,
ač přesto to nejde přece!!!