Mám víc, než jsem chtěl

Potkal jsem tě před lety.
Hustě sněžilo a do nosu štípal mráz.
Střetly se spolu dva světy
a ten druhý byl plný tajemných krás.

Jeli jsme spolu na saních.
A náš smích hřál a kolem se šířil.
Bylo to po svátcích vánočních.
Nový Rok plný nadějí se blížil.

Poznal jsem, co to láska je.
Často jsem o ní vyprávět slýchal.
Duše se prudce zachvěje.
Člověk by pro toho druhého dýchal.

Vždy, jak ses na mě usmála,
přál jsem si vidět tě smát se zas.
Když už však věděl jsem, že ses mi nezdála,
tu někdo jiný vstoupil mezi nás.

Jako by šíp mě prudce zasáhl.
Bojovat o tebe s přítelem se mi příčilo.
Nikdy jsem na něj ruku nevztáhl,
i tak však přátelství po letech skončilo.

Má volba padla tehdy na tebe.
Přestože vyhrál jsem, radost jsem necítil.
Já myslel, že tě mám konečně pro sebe,
netušiv, že jsem se dávno ti přesytil.

Tak jsem vás tedy ztratil oba.
Beznadějně pomalu tehdy plynul čas.
Uběhla dosti dlouhá doba,
než jsem tě poprvé spatřil zas.

Oba jsme teď dospělí.
Každý se po pár letech trochu změní.
Někdy, když dva osud násilím rozdělí,
navzájem sebe si pak oba více cení.

Nakonec jsem přece jen zvítězil.
Jednu spřízněnou duši teď znám.
Ani nevíš, jak moc to pro mě je.
Chtěl bych ti říct: jsem rád, že tě mám.