Potřeba být sami

Snad jsme se měli poznat
už dávno.
Než jsme získali potřebu
být sami.

Nebylo nic
pro co by mělo smysl
všeho se vzdát,
všeho nechat
a nelitovat
promarněných dnů.

S pohledem jež tají dech...

Protože teď už je pozdě.
Vyhlídky ještě chmurnějších nálad,
nečinnost bez citu...

Bez citu a bez nářku
s úlevným koncem
všech těch prohraných let.

Život bez síly prožitku
a nadmíry nezájmů,
život bez nadšení
a bez touhy sdílet.

A pohled jež mrazí jako led...

Led co netaje
hluboko v krvi.
Bezcílné bloudění
ze zimy do tepla,
ze tmy do světla.

S pohledem jež dusí jako jed...

Jednou však zjara,
jak s novým životem,
dvě stejné duše se potkaly,
před lety doufaly,
nyní už ne.

A tak se minuly
aniž se viděly -
dva stejné pohledy
do země hledící.

A proto s jistotou vím:
Měli jsme se poznat
už dávno -
než jsme získali potřebu
být sami.