Obraz

Krásná dívko, nebo paní,
jenž jste v obraz zachována.
Vy, co v moje snové spaní,
vždy přicházíte nepozvána.

Vaše oči jako plamen,
pálí, přitom odpouští.
Spálí život v pouhý kámen,
jež je kdesi na poušti.

Tělo vlnící se v tanci,
k hadu velmi blízko má.
Bude snad mít ještě šanci,
že se někdy narovná?

Je to obraz velké hrůzy,
či snad krásy nebeské?
Výtvor staré mocné můzy,
jenž na zem občas probleskne?

Snad tělem anděl,
v duši ďáběl.
Kam se poděl,
Kain i Ábel?

Ač láska má jest nenávistí,
a věřte chutná jako blín.
Snad ta dáma jednou zjistí,
kdo ji tajně políbil.