Poněkud zvláštní...

Poněkud zvláštní…

Poněkud zvláštní
ony vestavné skříně
se zrcadly

každý den kolem nich projdu
a slušně pozdravím toho pána
co se na mě zubí

jestli tam někdy potkám sebe
možná se leknu
že už je pozdě dopátrat se
o čem to všechno bylo
až funebráci najdou správný směr
v zatáčce našich schodů.

Hrát sám se sebou na schovávanou
vykat zrcadlu
raději se neptat na nic osobního
být levnou uzeninou
těžce pozřenou
a draze zaplacenou
vlastním zdravím

to už dávno jsem

a bylo tomu někdy jinak (?)
může si někdo z vlastní špajsky
uzmout slinu s trvanlivou chutí (?)

nevím

do druhých nevidím
a už vůbec ne do žen

několika jsem dal přednost
na křižovatce
až přišla Ta
s kterou jsem chtěl jít
po hlavní
a možná jsem jí tím zkazil život.

Jen když vidím dvě růžičky
co rozkvétají v ženy
z našeho hnízda

říkám si
že bych měl
vzít život jako fakt

fakt ses prostě narodil
tak by sis toho snad
ve čtyřiceti měl už
všimnout

asi kvůli nim

jo jo hm fajn
tak zas někdy…