Nechci již dál žít...

První slova humorného původu,
tak to všechno začalo.
Teď mám chuť ztratit se pod vodu,
štěstí se na mě nesmálo.
Stalo se to, co jsem nechtěla:
zamilovala jsem se do něho…
Avšak moje hlava zbělela,
vždyť já mám přece milého!
Dva lidé v mém srdci sedí,
co já teď mám dělati?
Na sebe pohledy se hledí,
čekají, jak se budu rozhodovati.
A pak ten jeden boj už vzdá,
odejde z mého srdíčka.
A po něm rána zůstává,
není malá ani maličká.
Chci zemřít, utéct ode všad,
bože, vem si mě tam k sobě.
Tady má mě možná každý rád,
já ale chci být v hrobě!
Oba je mám ráda,
ale dýchám zrovna pro člověka, který boj o mne vzdal!
Tak v čem je teda zrada?
Proč mě tu samou zanechal?
Cítím jen bolest,
od srdce…
Vymýšlím zatím lest,
později poteče má krev v potoce.
Bez tebe už nikdy nechci žít,
to raději skončím, tady.
Odjeď, ale neumím bez tebe být,
krev zahalí mé vnady.
Sbohem, sbohem lásko,
mysli na mě bez přestání.
Od tebe už neuslyším krásko,
ani za svítání.
Sbohem živote černý,
lásky a přátelé.
Sbohem příteli věrný,
sbohem srdce, sbohem laviny vyvřelé