Optimisticky

Fouká vítr fouká
dům z karet padá
tak jako ten život
co měla jsi ho ráda

Ano, měla jsi,
ale už je to dávno,
teď jen ptáš se,
jaké právo,
jaký důvod tě má ještě držet
při životě

Nechce se ti žít.
Jsi moc slabá všechno snášet
Školu, propadání,
lásku, zoufání,
nepřízeň.

Ale to je tvůj osud, děvče,
Vstaň a prohlaš hrdě,
že ty se skolit nenecháš!

Nastav životu svou tvář,
ať tě klidně uhodí,
ty vždy s úsměvem se zvedneš
a bezelstně se zeptáš:

"Tak co živote?
Co dalšího krásného
mi ještě chystáš?!"