Volání

Neplač už, poslechni vzdálené volání
dej sbohem všemu, co ke dnu tě poráží
ruku mi podej a přemož to váhání
vlak čeká na jednom vzdáleném nádraží

Pojedem daleko, tam kde to neznáme
kde není města ruch a jeho neřesti
jen lesů něžný klid, jaký tu nemáme
snad se nám zahlédnout koloušky poštěstí

Bez horů, bez dolů, a přece bohatí
jen tak se toulat, maliním prodírat
koupat se v rybníce – ano, nahatí
nikdo nám nebude sebe si odpírat

Až pak se k večeru pozvolna zešeří
padne chlad, jen my dva nepůjdem spát
toužení bez ptaní pustíme do dveří
měsíc nám k tomu smí potichu hrát.