Večeře a pes

Cestou ze školy
Jsem potkal
chlapce
Tlačil nákupní vozík
A v něm
Vezl zuboženého psa,
Který kňučel
Nevím
Snad bolestí
Snad steskem
Snad neštěstím

Chlapec se na mě krátce
Podíval a hned sklopil zrak
přidal do kroku
a vozík neposedně
kodrcal
Stmívalo se, vzduch
Voněl tím známým parfémem
Přicházející
Zimy

Vytržen z proudu
Všednosti
Tak nečekaně oslepen
Že mi nezbývalo než
Sebrat odvahu
A spustit se ze svahu
Tam dolů
Do rokle spontánnosti

Hej,zastav!
Volal jsem
Kam vezeš toho psa?
Je tvůj?
Jsi odtud?
Hej,slyšíš?
Křičel jsem.
Kluk nezastavil
Vylekal se.
Téměř s vozíkem letěl
bůhvíkam..

Já zůstal stát
V ten vonný podvečer
Obnažený
Ve své nahotě
Ve své zvědavosti
Napadlo mě utíkat
Za ním
Ale to už byl jen
Malou tečkou
Na obzoru

Navíc mi kručelo v břiše
A doma čekala
Teplá uklidňující vůně
večeře
-Volání reality
S trochou nabízeného
Vzrušení
Jsem zamyšleně kráčel
Na opačnou
Stranu

Kluk s vozíkem
A zbídačeným psem

Já
Hladový a překvapený.

Kapitola v knize
Otazník visící v
Chladném vzduchu
Krátká pomlka
Mezi plynoucím
Zpěvem
Sloka líného blues
Husí kůže
Náhlý poryv větru

Dvě loďky
plující za horizont