Kouzla a čáry

Do zrnka písku se ukryla zloba,
ze všech stran broušena,kalena záští,
tlumeně šeptá si falešná slova,
obličej ukrývá v děravém plášti.

Večerní vánek si pohrává s prachem,
náhle se zvedne a k oblakům míří,
pár zrnek písku,zbarvených nachem,
vznáší se lehce,jak sněhové chmýří.

Koukáš se sama na setmělé nebe,
zrníčko malé ti ulpělo v oku,
rozpouští zlobu,co pálí i zebe,
v rozbředlém ránu zlo zasáhlo TEBE.

Ledovou krustou jsi pokryla srdce,
pohled tvých očí se zakalil jedem,
úsměv jsi rozmáčkla v zsinalé ruce,
nahnilá slova pokrýváš medem.

Anděl se rozplakal,roztáhl křídla,
snesl se z nebe pohybem ladným,
slétl až k tobě ze svého sídla,
ani tvůj pohled nenechal chladným.

Vytřel ti z očí úlomky střepů,
vymetl z tváře úzkosti plody,
vyjmul ti srdce zbavené tepů,
cestou tě svedl na nebeské schody.