mráz a kov, kov a mráz

Bylo to tenkrát na kluzišti
byli sme ještě malí svišti
chtěli sme život poznat hloub
najednou stál tam zmrzlý sloup

holčička malá očkem zeleným
kouká se na něj,jazyk si kouše
pomalu klouže palčáky sevřené
bruslí mu vstříct v nevinném rouše

stojí tu tak sám a led se na něm leskne
pusu mu dám a život vdechnu mu
jazykem napřed jak leguán mouše
ke sloupu míří pět let rozumu

óó jak to studí jek to pálí
leknutím hlavou cukne zpět
před očkem zatmění v pusince ohňostroj
slzičku uroní domů chce hned

světla už zhasla dozněl křik
na sloupu trofej rudá
v maličkém pokoji slzička usychá
ač malá ..nepláče...je hrdá

poznala svět v jeho bolesti
a poučení zná
ne fšechno co se lesklé zdá
se ochutnávat má....................hi hi hi hi