Kdysi dávno

Kolik mi bylo,když jsem
psal tyhle verše?
V rukách držím list dopisního papíru.
Na něm slova bláznivému
dítěti ušitá na míru.

Tehdy jsem ještě snila
přála si duhu
teď nevěřím lidem
můj život podobá se dluhu.

Není dobré snít
není snadné dokázat být čím chcete,
život začíná hnít,
vy páni dál se mocí cpěte.

Nejsem tou naivní holkou z dřívějška
i když mi opak tvrdíte.

Vidím,soudím a pláču