Sice jsi mě nerozplakala, jako tulačku, ale báseň je taková milá, křehká...
13.08.2006 09:35:00 | weitinger
Poslední dva řádky mi připadají zbytečné... ;o)
Jinak si myslím, že bychom se k sobě měli pořád chovat tak, jako kdybychom se viděli naposledy: něžně a s láskou... ;o)
01.06.2006 10:37:00 | Yfča
je moc krásná, smutná, dojemná
mně jsi tím rozplakala...
23.05.2006 20:16:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Vědět že tady už zítra nebude, jak bychom se zachovali??Drželi jej celou tu dobu, až do rána v náručí a konejšili, ať nemá strach. Plakali, bolestí pomalu zmírali s ním, protože bychom věděli, že ráno obejmeme naposledy, zůstane tady jen pevná schránka toho něčeho co kdysi tvořilo neoddělitelnou součást našeho života...třeba je to tak lepší, nevědět...a když nikdy nezapomene, jako ty člověk žil v nás, rost s námi, našimi úspěchy...třeba je to všechno moc dobře zařízeno, ačkoliv se mnohdy velmi zoufale životu bráníme...
21.05.2006 12:34:00 | Sunny
Věř, že tahle básnička určitě doletěla
přesně tam, kam poslat jsi ji chtěla.
23.02.2006 17:17:00 | Mourek
Pohlaď! Vnímej! Brouzdej se! A zašeptej to vyznání!
Tyhle pocity se přejíst nedají...
a kdyby ještě sto let denně prostřeny byly k snídani,
věř tomu, že lidská srdce je vítají.. :o)
23.02.2006 14:12:00 | Cecilka
..právě že nikdo neví..a jen se předpokládá
a proto každý den by měl být prohřát něžností..
..právě že nikdo netuší..tak mělo by se dávat
stále a dokola..v lásce a vlídnosti..:o))
23.02.2006 10:08:00 | šuměnka
Kdybychom vše dopředu věděli! Život je neustálá změna a bohužel i s těmi špatnými zprávami.
23.02.2006 08:31:00 | Krtica