- bez názvu -

A ten popelník je středem všeho

Já nejsem odvážný

Mé ruce, jsou ruce dítěte

Myslel jsem, že oči už něco vidí

Jako když na nožích stojí to sídliště, s mraky plujícími tak nízko
A havran si sedí na lampě, kráká, a pomrkává po mě
Žluté prsty od nikotinu, má trafikant, a v tom divném povětří
Procházejí schoulenci, schoulení ve větrovkách

Přifoukly vzpomínky, na špínu za nehty, odpadky pod okny,
Za keři kde jsme pálili plasty, a hráli si, a nevěděli,
Že jednou budou i jiné věci než rozbité lampy, kameny,
Praky a odpadky.

Šedá je barva duhy, když je šedé nebe, šedé domy