Naděje?

Beznaděj...
sčítám dny a hodiny, sčítám i roky
tvořím já dějiny, kdo řídí mé kroky.
vzpomínky na krásné, ženou mne kupředu
vnitru hlas -- NÉ, je to až k podivu.

Otázka nasnadě, kam žene se?
zas v nuda náladě, den z večera bere se.

Hledám, nevnímám, hledám však nevidím
nevidím vídané, vida ne, jak nálada z vína, NE!

Spočetl jsem ty dny bez cíle rádoby s užitkem
spočetl, a pravím s nudou i s určitým prožitkem.
Sny patřící k životu mi nedávaj naději
Iluze, ztracená, snad zemřu raději.

V poznání nad sebou kdy našel sem svobodu
zahlédl sem sebe klam tu rádoby pohodu.

Počítám, sčítám ty dny a roky
sčítám a opravdu nevím, kdo řídí mé kroky.

Počítám, a uléhám, spánek se blíží
stále se trápím, cosi mě tíží.
Nadále přemítám, tělo usíná raději
Já, asi v duši klid, v nesmírné NADĚJI.