V křesle

Nohy na stole, rozpláclej v křesle,
čtyři bílý stěny kolem, spočítal sem to přesně.
Sám v tomhle pokoji,
tři postele, dvě křesla
a předemnou ty moje nohy.
Jsou v klidu, ve mně to vře,
Colla na stole a zavřený dveře.
Všude stejně ať dole či nahoře
připadám si jak trosečník
a kolem jen širý moře.
Proč člověk má to co nepotřebuje
a proč nemá to co chce,
Odpověd ti povím lehce,
svět spravedlivém není přece.
Dám ti příklad-otrávený ryby v řece.
nebo-slušnej kluk co od nácka přez hubu dostat nechce.
Není o co stát,
ve světě kde člověk člověka nemá rád.
Už mě to ani hlava nebere,
kolik tady zůstává ještě tý naděje.
Pokladem v týhle době je,
mýt kámoše kterým o prachy nejde.
Do očí se dívám lidem,
snažím se uvažovat s naprostým klidem.