23:23
23:23
co zní mi zpět v těch rezavejch strunách
zařízlejch do čar v dlaních
tiše jak taje padlej sníh po tvym těle
v sluncem pálený hlíně nad srdcem
rozepínám tmu , s hořkou chutí na jazyku
pálím rty do puchejřů o tvuj žhavej dech
co zvedá bílá ňadra, když kradu tě stínům
ztrácím tě v otiscích prstů
cestou za horkým klínem
motá se opilej sen…
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
krutě chlape co se týká poetičnosti tak se mi nej líbí toto:
co zní mi zpět v těch rezavejch strunách
zařízlejch do čar v dlaních
a co se týká sdělení tak to bude ten konec celkově za 100
02.03.2006 11:36:00 | Pavel Kotrba
je to zvláštní, vůbec to nechápu, ale Tvůj styl je prostě uchvacující! já Tě žeru! ;)
01.03.2006 18:21:00 | Yves
Já se klaním některým tvým obrazům, pane ! Vsadím se, že to nebyl sen...
01.03.2006 14:53:00 | Bajaja
Je to nádhera...Často je pár veršovaných rýmů škrtících se na metaforách vydáváno za báseň...Ty nemusíš veršovat a stejně tvá slova harmonicky souzní. :-)
28.02.2006 23:16:00 | Kikuš
Díky, měl si pravdu, řádky jsem prohodil a dostalo to úplně jinej říz. Jmenuji Tě právě spoluautorem :-))
28.02.2006 19:06:00 | Buližník
Některá slova se jen tak vyřknou, některá však znějí dlouho a v ozvěnách:o) Třeba jako tahle tvá básninka, plná úžasných slůvek...
28.02.2006 16:00:00 | Sunny