Poslední bojovník světla

Moje duše v bitvě, stín -
cítí váhu strastných vin,
snad země krví zalitá
předá dál zlé osudy
světla bojovníků.
A strana slunce zakrytá
uzří dlouhé průvody,
uctí zlatou dýku...

Jen ty a já,
my staneme v lítém boji.
Věz, ač z temna stvořena,
přesto světlem jsem!
Tak pojď, den končí!
Snad stín se záře bojí?
A souboj s tebou, zlem,
dílo dokoná!

Sraz mne, já do spánku,
do zlých snů upadám!
A z krvavých červánků,
ty snad ucítíš vítězství!
Falešné je, pouhý klam!
Pravý klíč já v srdci mám...

Vzbuďte mě do rána poté,
andělská křídla stín prorazí,
boj je ztracený,
zvedám meč.
Snad musí být bůh...
Temno mizí v záři zlaté,
víru v úsvit navrátí
výtvor snů zlacený...
Pak už pochopíš...