Epitaf zvuků ticha

Stejně jako nůž masem projíždí,
Tak mě slova tvá zraňují
A naše city tempem hlemýždím,
Bolestivý konec slibují...
Bolí mě že city mé nestačí,
Avšak tvé štěstí,
To je pro mě nejdražší.
Už nic nebude jako bylo kdysi...
Tak krásne je - bylo tvůj úsměv spatřit,
Hladit krásné rozpuštené vlasy...
Tvé srdce mi nikdy nebude patřit...
Slzy mé již nic nezpraví,
Jsou plny lásky.
Jenom duši mou popraví...
Jsem jen tvé zdálky zvuky ticha znící,
Jen vzduch zkažený - potřeba vyvětrat.
Budeš pro mě vždy krásné poupě spící...
Láska má je třeba potrestat