Za víčkem

Se stínem na víčku
díváš se měsíčku,
víš, že také sluníčko
chtěl bych si přát
a modrou oblohu,
děkujíc pak Bohu,
že mě má možná jen
malinko rád.

Zabil se prvý sen,
nebude jiný,
v pohledu na slunce
odešel nám.

Do stínu na víčku
schovej se měsíčku,
nech také sluníčko
chvilinku hřát.
A drobnou květinku
i ptačí rodinku
s beránky nahoře
nech skotačívat.

Zabil se druhý sen,
nebude jiný,
v pohledu na slunce
odešel nám.

Za stínem na víčku,
ukryl ses měsíčku,
na chvilku sluníčko
nechal jsi hřát.
Za malý okamžik
přestane i ono snít,
ale snad nepřestane
nám plápolat.

Zabil se třetí sen,
nebude jiný,
v pohledu na slunce
odešel nám.

Ze stínu na víčku,
vyšel jsi měsíčku,
sluníčko se mračí,
prý nebude hřát.
Uvadla květinka,
ulétla ptačí rodinka,
beránek přestal již
skotačívat.

Zabily se všechny sny,
nebudou jiné,
v pohledu na slunce
odešly nám.