Léta jdou

Co je pro mě tenhle svět,
když je mi pouhých let pět.
Hraček a kamarádů plno mám,
na svět se jen usmívám,
starosti života nevnímám
Je mi to jedno…

Najednou deset mi je,
lavice školní zahřívá mě
a stále ještě unikám,
těm životním nástrahám,
ale cítím je….

Pak probudím se znenadání,
patnáct mi je a jsem k mání!!
Chuť života poznávám,
neřestem se oddávám
Nechte mě být,
chci si po svém žít…
Mám na to nárok….

S kytkou přát, přijdou kamarádi mí,
málem bych zapomněla, dvacet je mi
Pro starosti každodenní,
upadla jsem v zapomnění
Musím myslet taky na zítřek…
Musím pracovat…

Dvacet pět se rychle blíží,
vím, že mi to neublíží
Pak třicet nebo padesát,
já budu si jen to jediné přát,
ať zdraví mi slouží…
A taky vám…

A ve volné chvíli,
ve snu, vrátím se zpět
do těch bezstarostných let,
kdy mi bylo pouhých pět…

Mám zavřené oči,
šťastně se usmívám,
starosti nevnímám,
je mi to jedno…
Já odpočívám…
Nechte mě…