srkám jed z tajemné číše nekonečna
požívám krásu lotosových květů
už nevidím stíny andělů
v oparu touhy mizí mi realita
na jazyku svrbí slova smrti
ve zpomínkách si hrajou děti
za oknem hoří svět
strach schovám do němých vět
pod víčky zatajím všechny slzy
tma přijde brzy už brzy
smyčka zkrotí můj dech
tělo obroste mech
ještě naposled budu si přát
vidět usměv těch které má rád