SLZA

Padá slza do klína,
ruka lampu zhasíná.
Tma, uslzené oči a jemný dotek,
najednou někdo vedle postele poklek´.

Slečna s hnědýma očima,
na tvář na polštáři pohled upíná.
Ví, že jí miluje, ví, že jí zraní-
přesto teď u její postele sedí a tělo jí pohledem hladí

Ví, že musí odejít...

na nočním stolku zůstane obálka

v ní bílý papír

a něm jen tři slova:

Navždycky budu Tvá!

a slečna s hnědýma očima zmizela do neznáma