Cesta královstvím ledu

Skrze stopy v blyštivém sněhu,
kde tvář měsíce uvadá v obraz noci,
v náruči ledové královny, v celé její moci,
nacházíš chladnou a neživou něhu.

Skrze lehký opar ranní mlhy, dechu zimy,
kde poklekáš za pomníkem vzpomínek,
v závětří zmrzlých květů růží, spálených rostlinek,
jsi duší přátel, vzdálená a přece s nimi.

Skrze zvonkohru zmrzlých slz stromů,
kde lámou se paprsky poledního sluncesvitu,
v tvém srdci přátelství schovaná, jak poklad do úkrytu,
najít svou cestu a vrátit se domů.

Skrze červánky království sněhu a ledu,
kde zpívá lehký soprán unaveného větrubití,
v tvém pohledu, modrých očích radost svítí,
ty jsi mou cestou, kterou skrze srdce vedu.