Alkoholik

Každý večer nalitý
jak pupen či slíva.
Od Berousků Pepík
v lokále ,,U žáby“ bývá.

Žaludek jak na vodě
kocovina k ránu mizí.
Ze zrcadla na něj kouká
podivná tvář cizí.

Jeho život neustále
vždycky takhle běží.
Z otěží těch dostane se
bez pomoci stěží.

Tvor v plachetku oděný
ke stolu se nahne.
Rukou kosu držící
na pozdrav mu mávne.

Po zvuku rušivém
marně Pepa pátrá.
Smrt zatím kód vstupní
ťuká na tvrdá játra.

Slova poslední pronese
když utichne tónů šum:
,,Vodu pijou blázni
já piju jen rum! „

Hej , ještě jednoho nalej
frťana velkýho si dám.
Hej, tak nebuď lakomej
chechtáků dost mám.

Kam jeho duše doplula
sotva z nás kdo tuší.
V ohni pekelném prý
svou hubu teď suší…