Čekání na spánek

Jaké je zažít
pád?
Oknem se díváš dolů
a dlažba rozpadá se
Pak zase cosi na obzoru…

* * *
Moudrému starci
vytrhat vlasy
tři
aspoň tři!
Kdo jsi?
Dalila
Něžná i proradná
krutá i bezradná
Samsonovy vlasy
se při tom hrůzou ježí
Svázaný vidí
Dalilu s nožem
Uřízne vlasy
síly i moudrosti
nebo to dole…?

* * *
Černá nebo bílá?
Purim nebo tumim?
Tak jen vzhůru ruko
sáhni do hliněného hrnce
vytáhneš kouli –
bílou?
jako bělmo oka
sníh než roztaje?
černou?
jako dehet
noc když usnou ptáci
protože měsíc je bos
a metá o tvůj osud los

* * *
Napíši prstem do vzduchu
o očích tvých
O zraku topiče, když plamen zří.
Sálej má peci
ať slovo, jež mlčím
zašeptá do ticha

Mlčení proměním
Adama uhnětu
já – hlína
Z oblak, kam jsem psal
a prst zkameněl
sestoupila mi Lotova žena
a odvedla si mne
do svého lomu

Lot se ohlíží po ženě

Za zády burácí mu
Sodoma
město je v plamenech
Oheň sestoupil na zem
a voda ze země…?
Vzduchem svištělo kamení
a Lot ani po očku…?
Žena má přece přednost
a kapitán bývá poslední
není-li ovšem jenom lodníkem
Kdyby šla před Lotem
ohlédla by se?
Ano
Ale po svém muži
kde to vězí…?

* * *
Očekávání spánku
je jako sucho
Čeká se déšť
šaman zatím třese
deštnou holí
A jemné rachocení kapek
přivolalo
sousedovo chrápání
Vezmu deštnou hůl
a zatluču mu na zeď nářků
jen ať se přidá
k mé pospolitosti
bdělých!