Neklaním se vám, mistře!

Na hrudník ruce skládám do kříže.
Chci se bránit - jestliže
něco moc bolí a ubližuje citu duše mojí.
Křížím navzdory strachu
a jenom já vím, jak moc se bojím.

V hrubé polní kameny pěsti zatínám,
když nechci vzteky řvát a v duši tě k smrti proklínám.
Zatínám nehty, 10 ostrých nožů řeže v dlaně,
já proklínám všechny lidské saně.

V úžlabinách dvou smaragdů nenajdeš víc
než spočítané křivdy a vedle nich svůj kříž
A v skřípavé melodii bílých krápníků jdoucí z mých úst,
bych rozlomila všechny tvoje kosti bez naděje srůst.

Pod šumem pera, které vrní a tobě amen píše,
je mi lehčejc u srdce, když Tobě hřbitove zní tiše.
Ať jsi můj kazatel a král, co živí poddané,
že budu před tebou klečet, to se nikdy nestane.

Autority bez lidské česti
jsou všichni nadřízení ženoucí se do propasti...