Západ slunce

Západ slunce

Anotace: Smutná báseň, smutnějšího člověka...

Usazen v písku,
hledím na západ slunce.
V očích moře a oblaka,
pod víčky mi slza pluje.

Pohled se mi vrývá do paměti,
vím, že je to na posledy.
Už nikdy neuvidím, tak krásný západ,
nemělo by cenu se o tom hádat.

Moře lechtá mne po nohách,
už je mám ve vodě,
ve vlnách.

Pomalu ztrácím pohled na slunce,
zdají se mi představy o nebi.
Moře zakrývá mi výhled,
tady končí můj života výlet.
Autor oliver, 06.03.2006
Přečteno 484x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (3x)

Komentáře
líbí

mě se to moc líbilo,krásný nápad...a forma se mi taky líbila 100

06.03.2006 22:50:00 | airelle

líbí

Téma je pěkné ale ta báseň mi ho nenatlačila emocionálně pod kůži. Ten smutek hraje neherec. Zkus to za tři dny doladit, vžij se do toho...

06.03.2006 20:41:00 | Buližník

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel