Západ slunce
Anotace: Smutná báseň, smutnějšího člověka...
Usazen v písku,
hledím na západ slunce.
V očích moře a oblaka,
pod víčky mi slza pluje.
Pohled se mi vrývá do paměti,
vím, že je to na posledy.
Už nikdy neuvidím, tak krásný západ,
nemělo by cenu se o tom hádat.
Moře lechtá mne po nohách,
už je mám ve vodě,
ve vlnách.
Pomalu ztrácím pohled na slunce,
zdají se mi představy o nebi.
Moře zakrývá mi výhled,
tady končí můj života výlet.
Komentáře (2)
Komentujících (2)