Je to vážně moc hezké. Krásná slova a krásně popsané pocity. Bez bolesti to někdy nejde.
27.03.2006 20:27:00 | risik
Nevím jak vyjádřit tu divnou bolest, která ční z té skály. Píšeš moc pěkně. Dávám ti to na plno.
22.03.2006 22:11:00 |
Sladká slova můžou kapat po kapkách a najednou hle-moře lásky..takže nemusí tu skálu ohlazovat jen déšť a vítr.
07.03.2006 21:12:00 | Guču
no reaguju na tvůj komentář..myslím si že hodně lidí vyznáni rádi čtou,aspoň se inspirujou a dokážou to hodnotit...jestli sis nevšimla tak nejvíc přečtených básní je právě ve vyznáních...
07.03.2006 19:52:00 | airelle
Ahoj kamarádko. Taky Tě mám ve třicítce. Já musím dát 100, je vypsaná, psaná s grácií. Možná bych vytkl až přílišnou snahu o efekt, ale v kvalitě se ztrácí. Ahoj
07.03.2006 15:50:00 | jarynbacin
rád se zatoulám do tvejch básniček . moc se mi líbí . vzpomněl sem si sám na sebe,ještě tam kde sem bydlel, jak když to večer šlo , tak sem stál tam na kopci a čekal až slunce zmizí v mracích do lesů upatlaných tak trochu do oranžova. těžko popsat, co se to v člověku děje a já to nedovedu ,jen vím ,že nikdy nebylo nic těžkýho, že se všechno zdálo strašně lehký. tobě se povedlo mě tam znovu dotáhnout skrz tvou uličku mezi slovy:-) a přitom sedím tady, venku poletuje sníh a z hrnku voní kafe. děkuju za spravenou náladu.
07.03.2006 15:14:00 | kulishak
Ak má ten človek povrch skaly
a ešte dážď a vietor naňho pôsobí
neviem čí slovo z tejto básne
jeho srdce osloví
07.03.2006 14:38:00 | džemo
fíha...
a žádná mapa... :o)
Tohle je hodně silná básenka...
a nádherně napsaná...
07.03.2006 13:34:00 | Cecilka
Dovolím si citovat Jarka Nohavicu: "Nechej se vést prostorem mezi slovy a najdi si tam svou vlastní krajinu."
07.03.2006 13:21:00 | Krtica