Ty netušíš...

Ty netušíš jaké to je
být jako já...

Občas se cítit tak malý
opuštěný
sám..

Zapomenutý snad v čase
odkopnutý
vlastním
pocitem
marnosti?

„Jdi, utíkej...tady už tě nechceme!“

Postávat smutně se slzami v očích
na skále, kam chodí jen blázni
a potichu si vybírat
mám-nemám
skočit...

Ty nevíš jaké je to
být jako já...

Neznáš nic kromě sebe...

Ale stačí se rozhlédnout
a pochopit..
Tak to někdy zkus, hmmm?