Osamoceni....

V pustošeném pokoji,
svíce hoří na stole,
poslední dopis leží ve stroji,
pod dečkou leží novorozeně.
Snad nemohla se o něj starat,
snad se bála že to nezvládne,
s životem holka bála se poprat,
smrt jí právě vládne.
Teď přítel brečí nad hrobem,
dítě v náručí chová,
už k ní neshlédne pohledem,
slza na kámen dopadá.
Snad najdeš si chlapče jinou,
pro dítě novou mámu-hodnou.
Už nebude to stejné,
už nebude to ONA,
neuvidíš její slzy-tajné,
už nikdy nebude tvým polibkem probuzena.
Stejně jako JI nebudeš už milovat,
vzpomínku v srdci můžeš si uchovat.