Píseň zítřků

Den a noc splývá
v ponurou šeď
a mé tělo pohltila
bytostní sněť.

Co jsem do teď dělal,
dělal bych já znova.
Duše – temný les, kde
tiše pláče sova.

Nářek lidí neutiší
nezkrotný hněv,
ni radost, štěstí,
ni bardův zpěv.

Lidstvo umírá!
Hle tiše sípá!
Už dnes se kácí
poslední lípa.

Píseň zítřků
jak zvony zní.
Jak umíráček, co
O radosti sní.

Zemřeme – já a ty…
Pohřbeni v zapomnění
a ve vzpomínkách
již světa není.