Jsem v koncích

Když rána ránu střída Jde s člověkem bída
Je to pořád lepší než býti bez tebe
Můj jediný anděle

I když je člověku do pláče
Stačí abys vykoukla z pavlače
A člověk hned se směje
I když vlastně zle je

Tvůj pohled lidi šálí
A nejsou to jen kluci malí
Kteří ztratí srdíčko
Když mrká tvoje víčko

Umíš brát i dávat
Já ti teď musím mávat
Ne však k přivítaní ale loučeni
Je to jak strasti plné mučení

Ne že bych někam jezdil
Ale v srdci se ti pořád vzdaluji
To opravdu ne
Proč tě tolik miluji

Byla si moje múze
Krásna byla tvoje blůza
V které sem tě vídal
Když sem ráno snídal

Už ale tě v ní nebudu vídat
Když ráno budu snídat
Už budeš jen v mojich myšlenkách
Chodit v lehkých topánkách

Už nepůjdu k vám domů
Ani se nebudu zúčastňovat lesních honů
Bude to pro mě těžké
Bude mě to svírat jako kleště